Jak zvládat záchvaty vzteku u dítěte

Hněv je normální a zdravá emoce. Mnoho dětí však má problém pochopit rozdíl mezi pocity hněvu a agresivním chováním. Frustrace a hněv se mohou rychle změnit ve vzdor, neúctu, agresi a záchvaty vzteku, když děti nevědí, jak se svými emocemi zacházet. Jak zvládat vztek? Co dělat když se dítě vzteká?

Pokud se dětská agresivita, jako jsou rvačky, plivání a škádlení, nekontroluje, může vést k dalším problémům. Například hněv a agrese jsou spojeny se studijními problémy, což může vést ke ztrátě motivace k učení, odmítnutím ze strany vrstevníků a špatným duševním zdravím v dospělosti.

Děti, které mají problémy se zkrocením svého temperamentu a potřebují se naučit, jak zvládat vztek a návaly breku a vzteku, pomůže 5 strategií.

Rodiče v článku též najdou odpovědi na vztekající se dítě před spaním, noční záchvaty u dětí, vztekání ročního dítěte a záchvaty vzteku u dvouletého dítěte. Proč je vztekající miminko? Proč jsou hysterické záchvaty u dětí a jak zvládat vztek?

1. Vzteklé dítě: Rozlišovat mezi pocity a chováním

Rodiče by měli naučit děti, aby označovaly své pocity, aby dokázaly verbalizovat pocity hněvu, frustrace a zklamání, když přijdou návaly vzteku. To povede k tomu, že se naučí, jak zvládat vztek. Co dělat, když se dítě vzteká?

Mohou jim zkusit říct: „Je v pořádku cítit se naštvaně, ale není v pořádku udeřit.“ Nebo mohou zkusit říct: „Je v pořádku cítit se naštvaně.” Rodiče by jim měli pomoc pochopit, že když se cítí rozzlobené, mají své jednání pod kontrolou. 

Někdy agresivní chování pramení z různých nepříjemných pocitů, jako je smutek nebo rozpaky. Proto by rodiče měli pomoc vzteklému dítěti prozkoumat, proč se cítí naštvané. Možná jsou smutné z toho, že jim zrušili schůzku na hraní, ale reagují vztekem, protože je to jednodušší nebo to maskuje bolest, kterou cítí.

Časté a dlouhodobé mluvení o pocitech pomáhá dětem naučit se lépe rozpoznávat své pocity.

2. Jak na vzteklé dítě? Modelovat vhodné dovednosti pro zvládání hněvu

Nejlepší způsob, jak děti naučit, jak zvládat vztek, je, když jim rodiče ukážou, jak se vypořádávat se svými emocemi, když oni sami se cítí rozzlobení. Když děti sledují, jak rodiče ztrácí nervy, pravděpodobně se budou chovat stejně. Pokud však uvidí, že se se svými pocity vyrovnávají laskavějším a mírnějším způsobem, také si to osvojí.

Přestože je důležité chránit děti před většinou problémů dospělých, je zdravé jim ukázat, jak rodiče zvládají pocity hněvu. Upozornit na chvíle, kdy se rodiče cítí frustrovaný, aby dítě pochopilo, že dospělí se také někdy zlobí.

Je v pořádku říct: „Jsem naštvaný, že auto před námi nezastavilo, aby nechalo ty děti přejít ulici. Ale já zastavím, aby mohly bezpečně přejít.“ Vždycky je to tak. Verbalizací vlastních pocitů rodiče naučí děti mluvit o svých emocích.

Také by rodiče měli přijmout odpovědnost za své chování, když před dětmi ztratí klid. Omluvit se a diskutovat o tom, co měli udělat místo toho. Říct: „Omlouvám se, že jste dnes museli vidět, jak křičím, když jsem byl naštvaný. Měl jsem se jít projít, abych se zklidnil, když jsem byl rozzlobený, místo abych zvyšoval hlas.“ Rodiče si mohou vyzkoušet, jak se chovají.

3. Návaly vzteku potřebují stanovit si pravidla

Většina rodin má neoficiální rodinná pravidla o tom, jaké chování je přijatelné a jaké ne, pokud jde o hněv. Některým rodinám nevadí bouchání dveřmi a zvyšování hlasu, zatímco jiné rodiny jsou k takovému chování méně tolerantní. Vytvořit si tak písemná pravidla domácnosti, která nastíní očekávání, může být velmi prospěšné.

Pravidla hněvu by se měla soustředit na ohleduplné chování k ostatním. Co dělat, když se dítě vzteká?

Rodiče by se měli zabývat oblastmi, jako je fyzická agrese, nadávky a ničení majetku, aby děti pochopily, že nemohou házet věcmi, rozbíjet je nebo se slovně či fyzicky vybíjet, když jsou naštvané.

4. Naučení zdravým dovednostem zvládání problémů pomůže, co dělat když se dítě vzteká

Děti potřebují znát vhodné způsoby, jak se vypořádat se svým hněvem. Místo toho, aby jim rodiče říkali: „Nebij svého bratra,“ vysvětlit jim, co mohou dělat, když se cítí frustrované. Jak na vzteklé dítě? Říct: „Příště použij slova“ nebo „Odejdi od něj, když se cítíš naštvaný.“

Mohou se také zeptat: „Co bys mohl udělat místo bití?“, aby rodiče dítěti pomohli určit strategie, které by mohly být užitečné. Mohou také vytvořit sadu na uklidnění, kterou dítě může použít, když je rozčilené. Jak zabavit děti pomocí sady na uklidnění?

Rodiče mohou naplnit krabici předměty, které jim mohou pomoci se uklidnit, například omalovánkami a pastelkami, krémem, který příjemně voní, nebo uklidňující hudbou. Zapojení jejich smyslů může pomoci uklidnit jejich mysl i tělo.

Rodiče též mohou použít “time-out” jako nástroj, jak na vzteklé dítě a který pomůže se uklidnit. Naučit je, že si mohou vzít “time-out” dříve, než se dostanou do problémů. Odstranění se ze situace a několik minut na uklidnění může být pro děti se sklonem ke vzteku opravdu užitečné. 

Naučit také děti dovednostem řešení problémů, aby se naučily rozpoznat, že mohou problémy řešit, aniž by se uchýlily k agresi. Mluvit o způsobech, jak řešit konflikty mírovou cestou.

5. Vztekající se dítě potřebuje důsledky, když je to nutné

Rodiče by měli dávat dětem pozitivní důsledky, když dodržují pravidla hněvu, a negativní důsledky, když pravidla porušují. Pozitivní důsledky, jako je systém odměn nebo systém žetonového hospodářství, mohou dítě motivovat k tomu, aby používalo dovednosti zvládání hněvu, když je rozrušené.

Pokud se dítě stane agresivním, rodiče musí vyvodit okamžité důsledky. Účinné důsledky mohou zahrnovat časový limit, ztrátu privilegií nebo odškodnění formou plnění domácích prací navíc nebo zapůjčení hračky cíli jeho agrese.

Jak zvládat vztek dítěte před spaním? Záchvaty breku

Rodiče, kteří jsou (pochopitelně) frustrovaní ze vzorce záchvatů vzteku u dítěte před spaním, se někdy mohou pokusit se svým dítětem vyjednávat ve snaze přimět ho ke spánku.

Ve vybraných případech to může fungovat, ale raději je vhodné se vyhnout výměně názorů před spaním, která zní: „Dobře, můžeš ještě 15 minut používat iPad, ale potom už je zhasnuto.“ Někdy návaly vzteku mohou souviset, že má dítě závislost na sociálních sítích.

Co může být důvodem, že dítě před spaním dostává hysterické záchvaty a záchvaty breku? Níže jsou uvedeny spouštěče, které mohou způsobit, že je dítě před spaním vzteklé:

• Úzkost z odloučení, která se objevuje, když dítě ví, že musí jít samo do svého pokoje.
• Nedostatek rutiny nebo náhlý přechod na dobu spánku (zejména od něčeho zábavného).
• Starší sourozenec (sourozenci) zůstává (zůstávají) vzhůru a dělá (dělají) něco, čeho se mladší dítě chce účastnit.
• Vyhýbání se nočním můrám.
• Už je příliš unavený.
• Televize nebo jiná obrazovka před spaním.
• Problémy s kontrolou impulzů nebo s ukládáním ke spánku.

Nejdůležitější je to, čemu se říká dobrá spánková hygiena: rituály před spaním, díky nimž je čas jít spát dobrou součástí dne, upozornění dětí předem, že se blíží čas jít spát, absence televize nebo jiných elektronických zařízení v místnosti a další.

TIP: Rodiče mohou pořídit například nové dětské polštáře a povlečení, aby se dítě do postýlky těšilo zas o něco více.

Vztekání ročního dítěte a záchvaty vzteku u dvouletého dítěte

Batolecí záchvaty breku a hněvu, ať už se vzteká roční dítě, nebo rodiče trápí záchvaty vzteku u dvouletého dítěte, není nic zábavné – zejména ne po dlouhém dni, kdy jsou rodiče připraveni si odpočinout. Zdá se, že něco, co souvisí se spánkem, tyto noční záchvaty vzteku vyvolává.

Někdy jsou záchvaty vzteku u batolat předvídatelné (zejména když jsou hladová, unavená nebo přecitlivělá) a jindy se mohou objevit zdánlivě z ničeho nic.

Přestože záchvaty vzteku u batolat mohou být pro rodiče frustrující a trapné, je důležité si uvědomit, že představují klíčový vývojový milník v životě dítěte.

„Ignorovat“, nebo „nezasahovat“? Roční dítě se vzteká a vzteklé dítě, co má 2 roky

Každý rodič zažil, že se roční dítě vzteká nebo zažili vzteklé dítě, co má 2 roky například v obchodě, na hřišti či jen na ulici. Někteří rodiče si kladou otázku, zda „ignorovat“ záchvat breku a vzteku u batolete, a pokud ano, kdy. Podle odborníků je velký rozdíl mezi „ignorováním“ a „aktivním nezasahováním“.

V některých případech se rodiče mohou rozhodnout nevěnovat pozornost, když mají vztekající se dítě nebo „ignorovat“ chování, které mají tendenci pozorovat během záchvatu vzteku, pokud je dítě v bezpečí.

Rodiče často dostávají protichůdné (i když dobře míněné) rady, jak záchvaty vzteku zvládat. Někteří lidé mohou radit, aby rodiče vzteklé dítě, co má 2 roky prostě ignorovali a odešli, aby problematické chování neposilovali „odměnou“ v podobě pozornosti.

Jaký je rozdíl mezi „ignorováním“ a „nezasahováním“?

Odborníci na duševní zdraví dětí se shodují, že je velký rozdíl mezi skutečným ignorováním a přímým nezasahováním do záchvatu vzteku.

Aktivně zasahovat během záchvatu vzteku by znamenalo přímo mluvit na dítě, držet ho nebo se jinak pokoušet uklidnit jeho emoce nebo zvládnout jeho chování. Dohled bez aktivního zapojení je však v tomto případě vhodnějším zásahem, protože zajišťuje bezpečnost dítěte, aniž by pozitivně posiloval jeho chování.

Rodiče můžou, a dokonce by měli na své dítě dohlížet, když emoce vzplanou, aby mohli sledovat jeho chování a zajistit jeho bezpečnost. Mohou tak ale činit, aniž by se do nich přímo zapojovali.

Tento přístup „ignorování“ záchvatu vzteku může mít mnoho podob:

• odvrácení pohledu
• otočení se zády
• vzdálení se od situace (ale zůstat v její blízkosti)
• přesměrování s konkrétním požadavkem (aniž by se rodiče příliš angažovali)

Přesměrování funguje nejlépe, když je „ignorování“ nebo selektivní pozornost spojena s pozitivní pozorností, pochvalou a posilováním. Pokud například dítě prožívá záchvat vzteku, protože nechce odejít z hřiště, rodiče ho můžou přesměrovat tak, že mu připomenou, že doma na něj čeká svačina.

Proč jsou noční záchvaty vzteku u dětí?

Každé dítě a každá rodinná situace je jedinečná, takže existuje nespočet důvodů, proč může dítě mít návaly vzteku. Odborníci přesto uvádějí několik běžných spouštěčů nočních záchvatů vzteku u dětí, mezi které patří například:

• vztekající dítě rodiče nemůžou nutit spát
• limity jsou láskyplné
• naučit se spát samostatně je dovednost, která vyžaduje cvik
• neexistuje žádný správný nebo špatný plán

Ať už rodiče vymyslí jakýkoli plán, nejdůležitější je, aby byli láskyplní, jasní a důslední. Maminky, co mají novorozence, by měli mít jako povinnou výbavu monitor dechu na noc.

Bohužel neexistuje žádný univerzální přístup, jak zvládnout noční záchvaty vzteku. Obecné recepty prostě nefungují, a pokud nejsou účinné, mohou vést k ještě větší frustraci rodičů a pečovatelů.

Proč je hysterický záchvat u dětí?

Batolata mají záchvaty vzteku, protože ještě nemají verbální ani seberegulační dovednosti, které by jim umožnily zvládat velké emoce nebo se v nouzi uklidnit. 

Hysterické záchvaty vzteku u dětí jsou těžké jak pro rodiče, ale je důležité si uvědomit, že jsou těžké i pro dítě.

Naštěstí, jak dítě dospívá po předškolním věku, měly by být u mladšího věku dítěte záchvaty vzteku méně časté a méně intenzivní. Do té doby však možná rodiče přemýšlí, jak zvládat záchvaty vzteku dítěte, zejména pokud narušují život rodiny.

Bez ohledu na to, rodiče musí pamatovat, že pokud se cítí frustrováni a mají pocity psychického vyčerpání ze záchvatů vzteku svého dítěte, nemusí jim čelit sami. Odborníci jsou jim připraveni pomoc.

Proč je vzteklé miminko?

Ano. I novorozenec může plakat vzteky, pokud se probudí hladový a není hned nakrmen.

Jak vědí všichni unavení novopečení rodiče, miminka pláčou, protože potřebují nakrmit, pochovat nebo přebalit, nebo protože jsou unavená, nemocná či je něco bolí. A některá miminka mají prostě tendenci reagovat na svět negativněji a intenzivněji. Výsledkem je vzteklé miminko.

Skutečné záchvaty vzteku u dětí obvykle nezačínají dříve než ve věku 12 až 18 měsíců, ale vzteklý pláč dítěte se může jevit jako jeho menší verze. Pokud je miminko během dne vzteklé, ale nepotřebuje nakrmit ani vyměnit plenu, možná jen potřebuje upustit páru. Některá miminka pláčou, aby uvolnila napětí nebo spálila přebytečnou energii – a některá se prostě potřebují vyplakat ke spánku.

Dokonce i pohodová miminka mohou být frustrovaná a rozzlobená. Když totiž začnou zkoumat své okolí, ale nejsou schopná dělat to, co chtějí.

Pokud je vzteklé miminko neutěšitelné a rodiče mají podezření, že může být nemocné nebo trpět bolestmi, okamžitě musí vyhledat lékařskou pomoc. Vypadá-li však zdravě, dá se poměrně snadno utěšit a zdá se, že je mezi záchvaty vzteklého pláče v pořádku, pak si prostě rodiče musí dávat pozor na to, jak na vzteklé miminko reagují.

Jak zvládat vztek? Bezpečnost je vždy na prvním místě

Samozřejmě, pokud se záchvat vzteku u dětí někdy změní v násilný. Nebo pokud hrozí nebezpečí újmy dítěti, jiné osobě nebo majetku, je nezbytné aktivně zasáhnout.

Mezi příklady škodlivého chování, které by mělo vyvolat aktivní zásah, patří například:

• zvedání něčeho křehkého nebo cenného
• útěk z domova nebo na ulici
• bití, kousání, kopání nebo jiné pokusy o poškození jiných osob nebo věcí
• pokusy o sebepoškození, například bouchání hlavou o zeď
• používání výhružných gest nebo řeči těla, které by mohly ovlivnit bezpečnost rodičů, sourozenců nebo jiných osob

Je důležité věnovat pozornost násilným, destruktivním anebo agresivním záchvatům vzteku, které jsou dlouhodobé. A vyskytují se často a pokračují i po skončení batolecího věku, protože mohou signalizovat skrytý problém duševního zdraví, například i znaky sociopatického dítěte.

TIP: Rodiče mohou vyzkoušet s dětmi tvořivé a zajímavé hry na doma, případně správné chování vysvětlit na oblíbených pohádkách, které jsou k dispozici na Disney plus platformě..

Shrnutí, jak zvládat vztek u dětí

Je normální, že děti, ať už rodiče trápí vzteklé miminko, nebo vzteklé dítě, jež má 2 roky, občas mají děti problém, jak zvládat vztek. Pod vedením rodičů by se však dovednosti dítěte měly zlepšit.

Když se děti snaží dostat svůj hněv pod kontrolu nebo se zdá, že se jejich problémy s hněvem zhoršují, je důležité vyhledat odbornou pomoc. Vyškolený odborník může vyloučit jakékoli skryté problémy s duševním zdravím a může nabídnout pomoc při vytváření plánu zvládání chování.