Rorschachův test: Na jakém principu funguje a jak probíhá?

Od doby, kdy se Rorschachův test inkoustových skvrn stal jednou ze standardizovaných metod psychologického testování, uplynulo téměř století. Tato technika poznávání osobnosti je však stále využívána po celém světě. Na jakém principu je Rorschachův test založen a jak probíhá jeho vyhodnocování? A proč je dodnes předmětem kritiky?

Rorschachův test, starší než století, stále vzbuzuje vášně. Ačkoli se jeho interpretace vyvíjela, základní princip – projekce osobnosti do nejasných obrazců – zůstává. Jeho využití v psychologii je široké, od diagnostiky poruch až po forenzní psychologii, přesto je jeho validita stále diskutována.

Jak Rorschachův test probíhá?

Rorschachův test by měl standardně mít pouze deset karet zobrazujících skvrny, které jsou souměrné dle vertikální osy procházející středem karty. Pět z nich je černobílých, dvě jsou černo-červené na bílém pozadí a zbylé tři barevné.

Testování musí probíhat v příjemném prostředí s klidnou atmosférou a bez přítomnosti třetí osoby. Před zahájením testu je nutné se ujistit, že testovaná osoba není barvoslepá. Psycholog zpravidla sedí naproti klientovi, někdy i vedle něho.

Fáze Rorschachova testu:

• Úvodní rozhovor: Vytvoření důvěryhodné atmosféry, seznámení s testem.
• Prezentace karet: Postupné ukazování karet v přesně stanoveném pořadí.
• Sběr odpovědí: Zaznamenání všeho, co klient řekne nebo udělá v reakci na karty.
• Dotazy na upřesnění: Klient je požádán o další detaily ohledně svých odpovědí.
• Závěrečný rozhovor: Shrnutí a objasnění některých aspektů odpovědí.

Psycholog s klientem nejprve vede rozhovor, jehož účelem je navodit klidnou atmosféru. Rozhovor se netýká obsahu ani interpretace testu. Poté testované osobě ukazuje jednotlivé karty a pokládá otázky jako ,,Co by to mohlo být?“ a podobně. Psycholog odpovědi nikdy nekomentuje a ani nezmiňuje nic, co by mohlo vést ke konkrétním asociacím.

Čas pro odpověď není omezen. Doba potřebná na rozmýšlení se zaznamenává, protože o osobnosti testovaného mnoho vypovídá.

Když jsou ukázány a popsány všechny tabule, bude se psycholog doptávat na různé otázky, které předchozí odpovědi pomohou objasnit.

Vyhodnocování a interpretace výsledků

Psycholog si v průběhu testu zaznamenává vše včetně zdánlivě banálních odpovědí či žádostí o přetočení obrázku. Dále sleduje uplynulý čas mezi ukázáním obrázku a odpovědí, průměrný čas mezi odpověďmi a neverbální reakce klienta.

Vyhodnocování se dále odvíjí například od:

• způsobu pojetí (zda se odpověď vztahuje k celku obrázku, jeho části apod.)
• způsobu vnímání (zda je vnímán tmavý tvar na bílém pozadí nebo naopak)
• varianty odpovědí (zda klient vidí více než jednu věc)
• originality odpovědi (frekvence výskytu odpovědi)

Rorschachův test pod lupou kritiky

Tato projektivní metoda sloužící pro rozbor osobnosti je stále považována za kontroverzní. Odpůrci Rorschachův test kritizují hned z několika důvodů. Prvním z nich je, že lidé své myšlenky před jejich vyřčením cenzurují, proto test nemůže být při odhalování nitra testované osoby přesný.

Shrnutí hlavních kritik:

• Subjektivita interpretace: Výsledky testu jsou silně závislé na individuálním výkladu psychologa.
• Nízká reliabilita: Výsledky testu se mohou lišit v závislosti na různých faktorech, jako je úhel pohledu na kartu nebo nálada testované osoby.
• Omezená validita: Není jasně prokázáno, že test skutečně měří to, co má měřit (tj. osobnostní rysy).
• Sociální žádoucnost: Testované osoby mohou záměrně zkreslovat své odpovědi, aby působily lepším dojmem.
• Kulturní vlivy: Význam a interpretace inkoustových skvrn se mohou lišit napříč různými kulturami.

Kromě validity testu je zpochybňována i jeho reliabilita neboli spolehlivost (zda u jedné osoby v rozdílném čase naměří stejné výsledky). Jde především o to, že může dojít ke zkreslení v závislosti na tom, jak daleko od klienta psycholog sedí, zda kartu s obrázkem natočí určitým směrem apod.

Rorschachův test: Jak vznikl a proč byl tak populární v 60. letech?

Rorschachův test koncipoval a roku 1921 představil švýcarský psychiatr Hermann Rorschach, který na něm pracoval společně s E. Bleulerem a C. G. Jungem.

Je jednou z nejznámějších projektivních metod v psychologii. Jeho princip spočívá v interpretaci nejednoznačných inkoustových skvrn, které odhalují hlubší aspekty osobnosti. Test zaznamenal největší popularitu v 60. letech, kdy se hojně využíval k diagnostice různých psychických poruch. Ačkoli se jeho obliba mírně snížila, stále patří mezi významné nástroje klinické psychologie, zejména ve forenzních oborech.

Při vývoji této testovací metody Rorschach na počátku vytvořil velké množství inkoustových skvrn, které otestoval na mnoha lidech. V závislosti na tom, kolik reakcí v lidech vyvolávaly, pak vybral pouhých deset z nich. Test se k hodnocení osobnosti stále využívá, a to především ve forenzní psychologii.

Rorschachův test v současnosti

Rorschachův test stále patří mezi hojně užívané metody v psychologii. Je rozšířen po celém světě a k rozboru osobnosti nachází využití především ve forenzní psychologii, psychologii sportu, v soudním lékařství a i v diagnostice dětí mladšího školního věku.

Současné aplikace Rorschachova testu:

• Forenzní psychologie: Posouzení osobnosti obviněných, svědků, posouzení rizika recidivy.
• Psychologie sportu: Identifikace osobnostních charakteristik úspěšných sportovců, mentální trénink.
• Soudní lékařství: Vyšetřování příčin smrti, posouzení duševního stavu svědků.
• Klinická psychologie: Diagnostika psychických poruch (schizofrenie, deprese, poruchy osobnosti).
• Poradenství a psychoterapie: Porozumění klientovi, nastavení léčebného plánu.
• Diagnostika dětí: Hodnocení osobnostního vývoje, identifikace možných problémů.

Zároveň je třeba zdůraznit, že Rorschachův test není univerzálním nástrojem a jeho použití vyžaduje vysokou odbornou kvalifikaci psychologa. Výsledky testu by měly být vždy interpretovány v kontextu dalších informací o klientovi a neměly by být jediným rozhodujícím faktorem při diagnostice nebo léčbě.

Současný trend se ubírá směrem k integraci Rorschachova testu s dalšími psychologickými nástroji a metodami, což umožňuje získat komplexnější obraz o osobnosti klienta. Navíc se stále více zkoumá, jak Rorschachův test souvisí s neurobiologickými procesy, což otevírá nové možnosti pro pochopení vztahu mezi mozkem a chováním.

Závěrem lze říci, že Rorschachův test, i přes trvající diskusi o jeho validitě a reliabilitě, zůstává významným nástrojem v psychologii. Jeho schopnost odhalit hlubší aspekty osobnosti, které nemusí být zřejmé při povrchním pozorování, z něj činí cennou součást diagnostického procesu.

Co jsou projektivní metody?

Na začátek je vhodné vysvětlit, co se vlastně skrývá pod označením projektivní (projekční) metoda. Psychologové za určitých okolností potřebují co nejpřesněji posoudit osobnost určitého klienta. K tomu slouží široká škála metod a postupů, z nichž jednou je právě metoda projekce.

Výhody projektivních metod

• Odhalení nevědomých procesů: Umožňují přístup k hlubším vrstvám osobnosti.
• Flexibilita: Lze je přizpůsobit různým věkovým skupinám a klinickým problémům.
• Menší riziko sociální žádoucnosti: Klienti méně vědomě zkreslují své odpovědi.
• Podnět k dalšímu zkoumání: Může odhalit oblasti, které vyžadují další prozkoumání.

Projekční diagnostické metody vyšetřování psychiky jsou založené na předpokladu, že člověk neuvědoměle připisuje své zážitky, potřeby, zájmy, touhy a zkušenosti jiným osobám či je promítá do různých věcí a situací, ve kterých se ocitá.

Fungují vlastně na podobném principu jako známější technika volných asociací, kterou zavedl Sigmund Freud.

Projektivní metody vycházejí z toho, že člověk své zkušenosti i vlastnosti své osobnosti promítá do veškerého jednání – do toho, co říká, co vytváří, jak reaguje apod.

Diagnostika založená na principu projekce je i pro odborníky velmi náročná, proto by ji měli provádět pouze psychologové s dostatkem zkušeností a intuice. Takzvaná validita neboli platnost výsledných zjištění je v případě zkušeného psychologa značně vyšší.

Obecně jsou spolehlivost projektivních metod i platnost zjištění často kritizovány jako sporné. Jejich výhodou však je, že zkoumaná osoba nemá možnost výsledky záměrně zkreslit, jelikož v případě využití projektivních metod v podstatě neví, co daný test zkoumá (vysoké riziko vědomého či nevědomého zkreslení je například u dotazníkového šetření, pozorování nebo rozhovoru).

Vzhledem k riziku možného zkreslení výsledků jsou originální karty k dispozici jen pro licencované psychology. Na zamyšlení a i pro zábavu existují psychologické otázky, které o člověku také hodně prozradí.