Každé dítě se toho v prvních letech života naučí opravdu mnoho. Některé děti toho zvládnou více, některé méně, záleží na jejich šikovnosti, píli a případně také na trpělivosti rodičů. S čím se vyplatí začít co nejdříve, je výuka plavání. Zvyknout si na vodní prostředí totiž zdaleka není tak jednoduché, jak to může vypadat.
Zatímco jak rychle a dobře se dítě naučí mluvit závisí mimo jiné i na jeho genetické výbavě, plavání je ve většině případů jen otázkou píle – dětské i rodičovské.
Výhodou mají především malé děti, které si do první zkušenosti s plaváním nestačí vybudovat zábrany a strach z vody. Jako ideální formou zvykání si na dovádění ve vodě se jeví různé dětské kluby, které se orientují na plavání rodičů s dětmi již v kojeneckém věku.
Nemusí se hned jednat o pobyt v bazénu, velké oblibě se v současnosti těší tzv. vaničkování, tj. „plavání“ s těmi nejmenšími dětmi ve vaně. Uvádí se, že vaničkování se hodí pro děti již od doby, kdy mají zahojený pupečník, což bývá 2 – 4 týdny po propuštění z porodnice. Kojenecké plavání nabízí většina českých aquaparků.
Nutno říct, že ne každé dítě má rádo vodu a podle toho je nutné postupovat. K dítěti se musí přistupovat citlivě, trpělivě, bez agrese a s ohledem na jeho případné pocity.
Metody, jak naučit dítě plavat
Trpělivost růže přináší. Toto přísloví by měl mít na mysli každý, kdo se snaží dítě naučit plavat. Nemusí se hned jednat o rodiče. Obecně není vhodné, aby výuku vedla osoba, která se sama bojí vody nebo je ve vodním prostředí nejistá. Děti jsou velmi vnímavé, obavy dospělého by mohly vycítit. A jelikož se děti učí především napodobováním, od nepříliš zdatného plavce by mohly převzít špatné návyky.
Způsob, jak naučit malé dítě plavat, spočívá v citlivém a pomalém přístupu. V první řadě není nutné vůbec řešit plavecké styly. Nejprve se dítě musí seznámit s vodou, s pohybem v ní a měl by s ní mít spojeny hlavně příjemné pocity. Teprve až se bude ve vodě pohybovat s jistotou, může se začít učit jednotlivým plaveckým stylům.
Pro první seznámení s vodním prostředím nejsou důležité ani tak nadlehčovací pomůcky, jako náruč rodičů. Dítě musí získat jistotu, že v případě potřeby má vedle sebe oporu, která tam je jen a jen pro něj. Ať už se dítě učí číst, mluvit nebo plavat, je důležité nespěchat a do ničeho ho nenutit. Mnohem lepší je užívat si společné chvíle veselým cákáním, houpáním a vozením po hladině.
Právě různými hrami by mělo seznámení s vodou začínat. Vodní radovánky si dříve nebo později oblíbí každé dítě, nejprve na mělčině, postupně ve stále větší a větší hloubce. Tím si dítě postupně bude zvykat na pobyt ve vodě a nebude to pro něj takový šok, jako když je hned „hozen“ do míst, kde nedosáhne nohama na dno.
Vodní radovánky nemusí být jediná aktivita, kterou se děti v létě zabaví. Kromě plavání se tak děti mohou zabavit tvořením z přírodnin, výrobou speciálních bublifuků nebo vodních kříd. Jaké jsou další tipy, co dělat venku s dětmi?
Potápění nejen pro potápěče
Aby byl strach z vody překonán v maximální možné míře a dítě nevystrašilo to, že se občas celé může ocitnout pod hladinou, je zapotřebí i nácvik potápění. Opět se jedná o velmi pomalý proces. Začíná se postupným potápěním různých částí obličeje, nácvikem dýchání do vody a celé cvičení končí potopením celé hlavy do vody.
Vše přitom může mít formu hry. A hlavně, dospělá osoba, která potápění dítě učí, by mu měla jít příkladem. Než použít mnoho slov a popisů, raději názorně ukázat, co se po dítěti chce. Aby si malý plaváček potápění co nejvíce zažil, je možné mu do vody házet různé hračky, které ze dna bude lovit. Nejprve je vhodné začít opět na mělčině a postupovat směrem k větší hloubce.
Sebezáchranná poloha
Když už dítě s vodou nemá problém a nevadí mu pobyt v ní včetně toho, že se mu kapky mohou dostat do očí nebo do nosu, nastává správný čas na nácvik splývání. To bývá často označené také jako floating a nejen, že se jedná o sebezáchrannou polohu, její perfektní zvládnutí pomáhá se efektivněji naučit samotné plavecké styly. Plavcům pomáhá si ve vodě odpočinout a relaxovat.
Splývání může být na zádech i na břiše. S nácvikem se může začít s nějakou oporou, někteří instruktoři plavání však doporučují je omezovat na minimum a pokud to jen jde, nepoužívat je vůbec.
Dbát by se mělo především na pomalé a klidné prováděná nácviku splývání. Začíná se nalehnutím na hladinu, přičemž hlava musí být v poloze prodloužení trupu. Při splývání na zádech se učí volné dýchání a odstranění vysazených boků. Při splývání na břiše by pak dítě díky předchozímu nácviku potápění nemělo mít problém zadržet dech a obličej ponořit do vody.
Do nácviku splývání se především bojácným dětem nebude moc chtít, protože budou mít pocit nejistoty. Jelikož se však jedná skutečně o velmi významnou techniku pro nácvik plavání, doporučuje se obrnit se trpělivostí a věnovat tomu skutečně klidně celé léto.
Šlapání vody
Poté, co má dítě floating pevně zažito a bude ve vodě již plně sebevědomé, může začít se šlapáním vody. Ze začátku se může jednat pouze o pohyb nohou, teprve následně lze přidat ještě pohyb rukou. Stejně se postupuje i v učení jednotlivých plaveckých stylů – nejprve pohyby nohama, následně ruce.
Pohyb nohou se nejlépe trénuje u kraje bazénu nebo nějakého pevného bodu, o který se lze zapřít rukama. Je to v podstatě takové plavání nanečisto, kdy jsou paže natažené a prsty se přidržují okraje a nohy pracují. Pevný bod lze poté nahradit třeba plovací destičkou.
Kromě výše zmíněných dovedností by se dítě mělo také naučit do vody skákat a padat. Nejprve třeba ze sedu, poté ze dřepu, ze stoje, z destiček a následně z bloku bazénu. Se skákáním souvisí jedna z absolutně klíčových informací, kterou musí každý rodič svým dětem vštěpovat.
Nikdy by neměly skákat do vody tam, kde neznají, jak vypadá místo dopadu. Je nutné si před skokem zkontrolovat, jaká je v místě hloubka nebo zda tam není například výčnělek skály. Před samotným skokem by si měl každý ještě ověřit, že v místě dopadu neplave žádná jiná osoba. Důkladnou kontrolou a dodržováním těchto zásad se předejde možným fatálním následkům.
Nadlehčovací pomůcky – ano nebo ne?
Již v předchozích odstavcích byl nastíněn názor některých profesionálů, kteří nadlehčovací pomůcky při nácviku plavání nepovažují za žádoucí. Argumentují tím, že si dítě musí uvědomit, že je ve vodě schopné se pohybovat samo a bez pomůcek.
Ne všichni s tímto názorem ovšem souhlasí, a tak se v mnohých plaveckých školách pochopitelně i nadále s pomůckami pracuje. Nejčastěji bývají využívány pěnové destičky nebo úzké dlouhé válce. Pokud rodiče své děti učí vlastními silami, nejčastěji sahají po pěnovém pásu nebo vestě, ze kterých lze postupně odebírat plováky a tím zvyšovat samostatnost malého plavce.
Co se nedoporučuje při nácviku plavání používat vůbec, je nafukovací kruh a křidélka. Kruh bývá nestabilní a pokud jím dítě propadne, nejen že hrozí úraz, ale dítě může kompletně ztratit jistotu. Křidélka pak nezdravě zatěžují dítěti ramena a celkově ho drží v nežádoucí poloze, bez možnosti správného pohybu rukama.
Srozumitelným způsobem píšeme články o nejrůznějších tématech. Naším cílem je pomoci návštěvníkům odpovědět na co nejvíce otázek - ať už ohledně míst na výlety, vaření, hubnutí, seberozvoje či rodiny. Veškeré články nabízíme zcela zdarma.
