Pupeční šňůra – význam, péče o pupík novorozence

Pupeční šňůra a placenta jsou důležitou součástí porodu již od dob před historií. Poskytují vyvíjejícímu se plodu nezbytné živiny a kyslík a dodávají mu základní materiály pro růst a vývoj. Pupeční šňůra navíc může z dlouhodobého hlediska významně ovlivnit zdraví dítěte, přičemž studie ukazují její možné terapeutické využití. Co je to třeba takový lotosový porod? Co říká věda o placentě a pupečníku, jeho úloze v těhotenství a při porodu a jeho možnostech využití?

Pupeční šňůra tvoří pouto mezi matkou a dítětem. Má své opodstatnění a je pro své funkce naprosto nezbytná.

Co je pupeční šňůra a jaký má význam?

Pupeční šňůra má zásadní význam pro zdraví a vývoj dítěte před narozením i po něm. Pupeční šňůra slouží během těhotenství jako záchranné lano mezi matkou a dítětem. Bez něj by se dítě nemohlo správně vyvíjet, protože poskytuje kyslík a výživu rostoucímu dítěti v děloze.

Pupečník obsahuje dvě tepny a jednu žílu obalené ochranným želatinovým materiálem, který je pokryt tenkou blánou. Žíla přenáší kyslík a živiny, například cukr a aminokyseliny, z placenty k plodu. Dvě tepny odvádějí odkysličenou krev a odpadní látky od dítěte.

Pupeční šňůra také vysílá ochranné hormony tam a zpět mezi dítětem a matkou a zajišťuje tak ochranné pouto. Umožňuje dítěti růst ve vlastním uzavřeném prostředí, které je udržováno na optimální teplotě.

Pupečník obsahuje také speciální buňky zvané Whartonovo želé, které produkují hormony, chrání tepny a žíly a pomáhají regulovat teplotu. Pupečník také funguje jako tlumič nárazů a poskytuje dítěti oporu při pohybu matky.

Slovní spojení pupeční šňůra se občas používá i jako vyjádření silného citového pouta mezi matkou a dítětem. V některých případech však takové pouto může být spíše přítěží, kupříkladu pokud si takové pouto vyvine náhradní matka.

Nejdůležitější funkce pupeční šňůry

Pro dítě v děloze je pupečník naprosto zásadní nástroj ke zdravému vývoji. Mezi nejdůležitější funkce pupeční šňůry patří:

• dodává rostoucímu plodu kyslík a živiny
• odstraňuje z plodu odpadní látky
• přenáší hormony, protilátky a další sloučeniny z matky do vyvíjejícího se plodu
• reaguje na hormonální podněty z placenty a dodává plodu kmenové buňky
• stabilizuje teplotu v děloze
• poskytuje další vrstvu ochrany proti infekci
• působí jako spojovací bod pro monitorování plodu

Při porodu se pupečník přestřihne a zůstane připojen k dítěti, proto se tomuto orgánu běžně říká „pupek“. Tímto okamžikem se dítě oddělí od matčiny placenty a začne žít samostatný život. Co je placenta a k čemu slouží?

Placenta

Placenta je orgán, který vzniká během těhotenství a spojuje plod s matkou. Skládá se ze dvou vrstev – choriové vrstvy vyvinuté z embrya a deciduální vrstvy vyvinuté z dělohy matky. Jejich vrstvy se vzájemně prolínají a vytvářejí klky, které se táhnou ze strany plodu na stranu matky a připomínají strom. Slouží v podstatě jako most mezi oběma polovinami těhotenství, který pomáhá dodávat kyslík, živiny a hormony potřebné pro růst a vývoj plodu.

Placenta je také zodpovědná za trávení a vstřebávání živin a funguje také jako filtrační systém. Zároveň funguje jako bariéra chránící vyvíjející se dítě před některými infekcemi. Jedním z typů infekcí, o nichž je známo, že je placenta blokuje, je streptokok skupiny B, který může typicky postihnout novorozence. Ke správné funkci placenty výrazně přispívá kyselina listová.

Placenta produkuje řadu hormonů na podporu těhotenství. Kromě hormonů placenta vylučuje i nezbytné imunoglobuliny, což jsou bílkoviny, které pomáhají v boji proti infekcím. Proces angiogeneze, který se odehrává v placentě, je zodpovědný za vývoj nových krevních cév u plodu.

Kromě toho hraje placenta důležitou roli také při usnadňování vývoje dítěte během těhotenství. Placenta udržuje spojení dítěte s matkou a dodává mu životně důležitý kyslík a živiny, aby se mohlo vyvíjet a růst. Placenta také produkuje hormony, které pomáhají regulovat vývoj orgánů a systémů dítěte.

Nejdůležitější funkce placenty

Spojení matky a dítěte placentou má své důležité opodstatnění. Funkce placenty a pupeční šňůry jsou pro zdravý vývoj plodu zásadní.

• výměna plynů (kyslíku a oxidu uhličitého) mezi matkou a plodem
• vylučování hormonů pro udržení těhotenství
• filtrace toxinů a léků od matky, aby se zabránilo expozici plodu
• produkce hormonů, které pomáhají regulovat metabolismus plodu
• ochrana plodu před nepříznivým prostředím matky a infekcemi
• produkce imunologických látek, které pomáhají v boji proti infekcím
• přenos živin, hormonů a odpadních látek mezi matkou a plodem
• produkce výživy, jako jsou vitaminy a bílkoviny, pro podporu normálního růstu plodu
• ochrana před předčasným porodem
• příspěvek k termoregulaci plodu, zejména v chladném prostředí

Celkově vzato plní placenta v těhotenství životně důležitou roli. Pomáhá podporovat rostoucí embryo, filtruje nečistoty a dodává potřebné hormony pro normální vývoj. je nezbytná pro úspěšné těhotenství a položení základů nezbytných pro zdravý život.

Co se děje s placentou po porodu?

Po porodu tvoří placenta fyzické pouto mezi matkou a dítětem. Vedle poskytování výživy plodu hraje placenta také důležitou roli při vylučování různých látek, jako jsou metabolity a hormony, a imunologicky poskytuje bariéru proti infekčním biologickým nebezpečím.

Po ukončení porodu je placenta vypuzena z dělohy matky. Tento proces je znám jako třetí fáze porodu. Pupečník a placenta jsou sice stále připojeny, ale ve vztahu mezi matkou a dítětem již nemají funkční úlohu. Pupečník je obvykle sevřen a přestřižen a k jeho podvázání a zabránění možnosti krvácení se používá hemostat.

Dalším krokem je kontrola samotné placenty. Posuzuje se úplnost placenty, případné abnormality a známky onemocnění nebo infekce matky. Pokud je placenta neporušená, obvykle se správně zlikviduje podle předpisu dané nemocnice.

Placentu lze také použít k lékařským účelům, pokud s tím rodina souhlasí. Probíhá výzkum, který zkoumá využití placenty k poporodní léčbě, například k hormonální suplementaci. Studie naznačují, že využití placenty by mohlo potenciálně pomoci při zotavování žen po porodu. Placenta může být také zdrojem kmenových buněk a studie naznačují, že využití kmenových buněk z placenty má potenciál k léčbě nemocí, jako je Parkinsonova choroba nebo roztroušená skleróza.

V některých kulturách je placenta považována za duchovní záležitost a je s ní zacházeno s úctou, místo aby byla jednoduše zlikvidována. Často se tak děje prostřednictvím ritualizovaných pohřebních obřadů a rituálů od vložení placenty do vody nebo jejího pohřbení v blízkosti domova až po odnesení části placenty s sebou. Placenta se může také vařit a jíst, tzv. placentofagie – obecně se má za to, že má spíše symbolickou než výživovou hodnotu.

Placenta je nezbytný orgán, který hraje důležitou roli v lidské reprodukci. Přestože po porodu již není placenta potřebná, je důležité zvážit různé účely a využití, které může mít, stejně jako různé způsoby její likvidace.

Pro zajímavost:

Některé kultury v různých zemích po světě mají pro placentu po porodu své využití:

• placentové tablety – po dehydrataci placenty se vyrobí pilulky, které mají ženě vrátit do těla potřebné živiny
• upomínkové předměty – z placenty se například vyrábí šperky nebo její otisky
• tinktura – tekutý extrakt z placenty, který má podpořit tvorbu železa a červených krvinek
• placentové koktejly – Přidáním placenty například do smoothies má žena získat všechny zdraví prospěšné látky zpět do těla
• placentová mast – tuto mast lze použít k léčbě kožních onemocnění, jako jsou ekzémy

V ČR je placenta po porodu nejčastěji ponechána v porodnici a zlikvidována.

Lotosový porod

Lotosový porod je proces, při kterém se po porodu udržuje pupečník a placenta v neporušeném stavu. Je známý jako praxe, kdy se pupeční šňůra nechává nepřestřižená a místo toho se přirozeně suší, dokud se přirozeně neoddělí od pupíku novorozence.

Tato metoda porodu získává na popularitě, protože stále více žen se obrací k přirozeným možnostem porodu. Přirozené způsoby porodu mají řadu výhod, včetně snížení rizika infekce a umožnění okamžitého kontaktu kůže na kůži. S lotosovým porodem je navíc spojeno několik duchovních aspektů a mnoho praktikujících věří, že existuje pouto, které novorozence vyživuje, pokud je pupeční šňůra ponechána nepřestřižená až do jejího přirozeného oddělení.

Lotosový porod zahrnuje ponechání placenty připojené k dítěti po porodu. Namísto přerušení pupeční šňůry se celý úsek omotá bavlnou a nechá se zaschnout, dokud se přirozeně neoddělí, přičemž novopečená matka ji obvykle ponechá v klidu po dobu 3-10 dnů. Pupečníkový pahýl se pravidelně otírá kokosovým olejem, aby se zabránilo infekci.

Příznivci lotosového porodu věří, že ponechání pupečníku neporušeného pomáhá dítěti k šetrnějšímu přechodu do života mimo dělohu. Díky tomu, že pupečník zůstává připojený, mohou děti neustále přijímat lásku a energii svých rodičů a údajně rychleji dosahují svých vývojových milníků a mají zdravější a šťastnější život.

Studie potvrdily, že lotosový porod může být bezpečnou a účinnou metodou porodu, pokud se správně praktikuje. Samozřejmě i při šetrném přirozeném porodu je důležité dodržovat lékařské hygienické normy. Placenta by měla být uložena do čisté nádoby a uchovávána v dobře větraném prostoru mimo dosah domácích zvířat a dalších malých dětí. Odborníci také doporučují, aby rodiče věnovali pozornost stavu pahýlu pupečníku a v případě jakýchkoli známek podráždění kontaktovali lékaře.

Lotosové porody mohou být jedinečným způsobem, jak přivést dítě na svět, ale mohou být také prospěšné pro navázání zdravějšího spojení mezi matkou a dítětem. Stejně jako u každého porodu je důležité prozkoumat možná přínosy a rizika, které lotosový porod obnáší a probrat je s lékařem.

Pupík novorozence po porodu a jak se o něj starat

Péče o pupík novorozence je velmi důležitou součástí péče o zdraví děťátka. Správná péče o pupečníkový pahýl vám také pomůže vyhnout se některým problémům s dětskou pokožkou. Bezprostředně po porodu se pupečník sevře a přestřihne a pahýl se ponechá na místě, dokud přirozeně neodpadne. Úplné zahojení pupečního pahýlu obvykle trvá 1-3 týdny.

Pro správnou péči o pupík novorozence je třeba tuto oblast pravidelně čistit a udržovat ji v suchu. Případnou krev nebo výtok je třeba otřít měkkým hadříkem nebo gázou. K čištění oblasti postačí pouze velmi malá kapka vody a vatový tampon. Pokud se používá mýdlo, mělo by se jednat o jemné hypoalergenní mýdlo, aby nedošlo k podráždění. Jemnou oblast je po osušení nutné ochránit před třením.

Při koupání novorozence by se voda nebo jiné tekutiny vůbec neměly dostat do kontaktu s pupíkem. Aby se minimalizovalo riziko infekce, je dobré použít plastový sáček nebo bavlněný vatelín k zakrytí pupíku, když je dítě ve vaně. Případně lze použít speciální voděodolný obvaz, který je k dostání v lékárnách.

Pupečníkový pahýl by měl být vždy čistý a suchý. Pokud se přece jen namočí močí nebo potem, je třeba jej očistit sterilním tamponem nebo vatou. Udržet oblast v suchu může pomoci také přeložení pleny nebo kousku gázy tak, aby pupík směřoval nahoru, když dítě sedí.

Je důležité sledovat příznaky infekce. Ty mohou zahrnovat zarudnutí, otok, citlivost a vytékání hnisu z oblasti. Pokud má novorozeně některý z těchto příznaků, je nutné okamžitě kontaktovat lékaře.

Na oblast pupíku by se neměly používat žádné krémy, masti ani oleje, jelikož by zpomalily proces hojení. Kromě toho je důležité hlídat, aby se pupečník při manipulaci s dítětem, například při přebalování, neotevřel.

Dodržování těchto pokynů zajistí, že proces hojení pupíku a pupečníku novorozence proběhne co nejhladčeji.