Mladší školní věk – k jakým změnám ve vývoji dochází?

Období mladšího školního věku představuje významnou etapu v životě každého jedince. Začíná nástupem do školy, což je obvykle v šesti nebo sedmi letech, a končí s nástupem fyziologických změn spojených s pubertou. Tento časový úsek je charakteristický intenzivním rozvojem kognitivních, sociálních a emocionálních dovedností.

Mladší školní věk je obdobím, kdy se základy osobnosti dítěte formují do podoby, která ho bude provázet po celý život. Způsob, jakým dítě prožije toto období, může významně ovlivnit jeho budoucí úspěchy ve škole i v osobním životě. Proto je důležité věnovat této etapě náležitou pozornost.

Různorodost lidského vývoje

Lidský vývoj je komplexní proces ovlivněný biologickými, psychologickými a sociálními faktory. Od prvních okamžiků života až po stáří prochází jedinci různými vývojovými fázemi, které se navzájem ovlivňují a přetvářejí. Tyto fáze nejsou pevně dané a mohou se u jednotlivých lidí lišit v závislosti na genetických dispozicích, výchově, životních zkušenostech a kulturním prostředí.

• Prenatální vývoj: Vývoj dítěte v matčině děloze.
• Dětství: Období rychlého fyzického a psychického růstu.
• Adolescence: Přechod z dětství do dospělosti, spojený s hormonálními změnami a hledáním identity.
• Dospělost: Období plné zodpovědnosti a dosahování životních cílů.
• Stáří: Poslední etapa života, spojená s bilancováním a přizpůsobováním se změnám.

Vývoj člověka je ovlivněn mnoha faktory, jako jsou genetika, prostředí, výchova a osobní zkušenosti.

Mezi raným a středním školním věkem

Někteří odborníci nazývají mladší školní věk obdobím latence, ačkoliv změny samozřejmě probíhají. Ve srovnání s předchozí a následující vývojovou etapou však nejsou tolik bouřlivé. Relativní emoční stabilita dětí mladšího školního věku umožňuje vývoj a posun především v kognitivní oblasti.

Etapu mladšího školního věku lze rozdělit na dvě dílčí fáze:

• Raný školní věk
• Střední školní věk

Nástup fyziologických změn je značně individuální, za ukončení mladšího školního věku se však obecně považuje jedenáctý až dvanáctý rok věku člověka.

• Raný školní věk

Období raného školního věku (tzv. naivního realismu) trvá přibližně od 6/7 do 8 let a charakterizuje jej především změna sociálního postavení. Dítě vstřebává informace získané od svých autorit, je stále hravé, málo soustředěné a věří v imanentní spravedlnost.

Co si pod pojmem imanentní spravedlnost představit? Termín imanentní označuje něco, co nepřesahuje, je obsaženo a zahrnuto uvnitř. O imanentní spravedlnosti hovořil například psycholog Jean Piaget v souvislosti s tím, že děti vnímají události jako spravedlivé důsledky předchozí činnosti. Víra v imanentní spravedlnost tedy vede dítě k názoru, že si určitou odměnu či trest vždy zasloužilo.

Raný věk je také důležitý při výuce jazyků. V tomto věku dítě disponuje větší kapacitou učení a paměti a lépe si osvojuje výslovnost. Při otázce kdy dítě začít učit anglicky je odpovědí nejlépe do 6 let. Tak je možné dosáhnout úrovně podobné rodilému mluvčímu i u druhého jazyka.

• Střední školní věk

Střední školní věk (tzv. kritický realismus) trvá zhruba od 8 do 11/12 let. Dítě začíná být kritické vůči svým rodičům, zpochybňuje autority a tvoří si vlastní názory. Jedná se o fázi přípravy na dospívání.

Charakteristika mladšího školního věku

Mladší školní věk je obdobím, kdy děti objevují radost z učení a poznávání. Škola jim poskytuje strukturované prostředí, ve kterém se rozvíjejí jejich intelektuální schopnosti. Zároveň se však potýkají s novými výzvami, jako je domácí úkol, písemky a srovnávání s ostatními.

• Intenzivní kognitivní vývoj: Rozvoj myšlení, paměti, pozornosti
• Sociální učení: Budování vztahů s vrstevníky, spolupráce
• Emoční růst: Změny nálad, rozvoj sebedůvěry
• Školní docházka: Adaptace na školní prostředí, učení nových dovedností

Sociální interakce s vrstevníky hrají v tomto období klíčovou roli. Děti se učí navazovat přátelství, řešit konflikty a spolupracovat v týmu.

Kognitivní vývoj v mladším školním věku

Vývoj ve zpracovávání informací, procesu chápání a v získávání obecných poznatků o světě má zásadní význam pro budoucí život člověka. Následující období staršího školního věku je totiž charakterizováno hormonálními bouřemi, v jejichž podmínkách není pro takový posun v kognitivním vývoji dostatečný prostor.

V mladším školním věku je již dítě schopno logických operací, což znamená, že dokáže uvažovat o věcech, které nevnímá bezprostředně. Abstraktního uvažování zatím schopné není (k jeho rozvoji dochází až v období dospívání).

Dokáže také současně provádět různé myšlenkové transformace a vracet se ve svém myšlení o krok zpět (tzv. reverzibilita). Rovněž dochází k propojování různých znalostí.

Logické operace

• vyšší forma myšlení vázaná na řeč, řeč v mysli nahrazuje reálnou činnost
• probíhají v mysli, jsou tedy vratné
• šetří čas a fyzickou sílu

Spojování operací (grupování)

• sdružování operací na základě získaných znalostí
• vytváření různých skupin, do nichž dítě zařazuje nové poznatky
• dítě je schopno chápat vztahy mezi věcmi, množiny, podmnožiny apod.
• dítě již chápe analogie a tranzitivní relace (A = B a B = C, platí tedy i A = C)
• vytváří se časové a prostorové představy

Změny v psychickém a fyzickém vývoji

V době nástupu do školy by dítě mělo být dostatečně zralé po psychické i fyzické stránce. Aby bylo schopné obstát v kolektivu a vyhovět školním požadavkům, musí splňovat následující psychofyzické charakteristiky:

• Biologická vyspělost

Dítě má dostatečný vzrůst, váhu a netrpí častými onemocněními. V období mladšího školního věku dochází k dalšímu růstu do výšky a výraznému zlepšení hrubé i jemné motoriky, s čímž souvisí rostoucí zájem o pohybové aktivity.

• Mentální vyspělost

Dítě se učí číst a psát, dokáže udržet pozornost, odlišit práci od hry, srozumitelně se vyjadřovat a používat základní symboly. Postupně si osvojuje gramatická pravidla, rozšiřuje slovník a zlepšuje se jeho paměť. Díky pocitu uchopitelnosti reality a touze poznávat vzrůstá zájem o encyklopedie a naučnou literaturu. Za přečtení stojí i to, jak naučit dítě plynule číst.

• Citová vyspělost

Projevuje se relativní emoční stabilitou a citovou vnímavostí (solidaritou) vůči slabším. Dítě chápe pojem odměny a trestu a vědomě se snaží dosáhnout odměny.

• Sociální vyspělost

Dítě je zvyklé pobývat mezi ostatními dětmi, spolupracovat a začlenit se do kolektivu. V období mladšího školního věku je klíčovým socializačním činitelem právě škola, která dítě dále učí životu ve společnosti.

S nástupem do školy nastává velké množství změn. Dítě se musí adaptovat na nové prostředí a kolektiv, zvyknout si na novou autoritu (učitele) a na odloučení od rodiny. Ve škole je hodnoceno, srovnáváno se spolužáky, učí se novým formám spolupráce apod.

Z tohoto důvodu je vhodné znát způsoby, jak připravit dítě do školy, aby tyto změny snášelo co nejlépe. Je skutečně důležité, aby bylo dostatečné připravené po psychické i fyzické stránce, jelikož vše zmíněné se podílí na utváření jeho identity.

Starší školní věk – první fáze dospívání

Děti mladšího školního věku usilují o poznání toho, jaký svět skutečně je. To se však začíná měnit s nástupem první fáze dospívání, kdy se člověk zabývá spíše tím, jaký by svět měl být.

První fáze pubescence neboli starší školní věk nastává zhruba v 11 až 12 letech a trvá přibližně do 15 let. V tomto období dochází kromě pohlavního dozrávání také ke změně způsobu myšlení. Člověk získává schopnost uvažovat abstraktně, osamostatňuje se od rodičů a čas tráví především s vrstevníky. Pro tuto životní etapu jsou rovněž typické pochybnosti o sobě samém a snaha najít své místo ve společnosti.

S pohlavním dozráváním souvisí také velké hormonální změny, které mají za následek emoční kolísavost. Může se stát, že reakce na určité podněty budou nepřiměřené až agresivní, tyto projevy jsou však spíše krátkodobého charakteru. V případě potřeby lze využít některé z metod pro zvládání vlastní agresivity. Dalšími typickými znaky jsou vztahovačnost, nechuť projevovat city navenek a výkyvy v sebehodnocení.

Další vývojová fáze, která nastává přibližně v 15 letech, se nazývá adolescence, a trvá do 20 až 22 let.

Co potřebuje dítě k harmonickému vývoji?

Každé dítě je jedinečné a vyžaduje individuální přístup. Rodiče by měli být pozornými pozorovateli svých dětí a všímat si jejich silných stránek i oblastí, kde potřebují více podpory. Důležitá je otevřená komunikace a vytváření bezpečného prostředí.

• Individuální přístup:
  • Respektování individuálních potřeb a tempa vývoje.
  • Podpora silných stránek a rozvíjení talentů.
  • Přizpůsobení výchových metod konkrétnímu dítěti.
• Otevřená komunikace:
  • Pravidelné rozhovory s dítětem.
  • Aktivní naslouchání.
  • Vytváření atmosféry důvěry.

Otevřená komunikace a individuální přístup pomáhají budovat silný vztah mezi rodičem a dítětem a podporují jeho celkový rozvoj.