
Fotky jsou jako okna do minulosti, uchovávají vzpomínky na hezké chvíle, členy rodiny a životní milníky, které si chceme navždy zapamatovat. Jenže pokud jim neposkytneme správnou ochranu, mohou nenávratně vyblednout, zkroutit se, nebo dokonce zplesnivět. Přinášíme proto přehled toho, co vytištěným fotkám nejvíc škodí a jak je správě uchovávat, aby si je mohla prohlížet ještě vaše vnoučata.
Nepřátelé starých fotografií
Vytištěné fotografie mají řadu nepřátel, kteří je postupně ničí. Prvním a možná nejvýznamnějším je světlo. Ultrafialové záření obsažené ve slunečním (a mírně i v umělém světle) rozkládá barevné pigmenty a způsobuje, že fotky časem blednou. Fotografie z 50. let minulého století získávají červený nádech, zatímco snímky ze 70. let zase žloutnou. Každá doba má svůj charakteristický způsob stárnutí, který souvisí s používanou technologií tisku.
Druhým velkým nepřítelem je vlhkost. Příliš vlhké prostředí vede k růstu plísní, naopak přílišné sucho zase k vysychání papíru, jeho křehnutí a lámání. Kolísání vlhkosti je potom ještě horší než konstantně nevhodné podmínky – způsobuje roztahování a smršťování materiálu, takže se fotky poškodí. Sklep ani půda proto nejsou vhodným místem pro skladování.
Ideální podmínky pro archivaci fotek odpovídají běžnému obytnému prostoru – teplota kolem 18–21 °C a přiměřená vlhkost (30–50 %).
Kam s nimi – alba, krabice nebo rámečky?
Fotoalba jsou klasikou, která nezklame ani u nových ani u starých fotografií. Vybírejte ta s průhlednými pouzdry vyrobenými z polyesteru, polypropylenu nebo polyethylenu. Vyhněte se albům se samolepicími stranami a PVC pouzdry, které časem uvolňují chemikálie poškozující fotografie. Kvalitní album zajistí, že se fotografie nebudou dotýkat lepidla ani jiných škodlivých látek.
Pokud dáváte přednost volnému ukládání fotek, vsaďte na kartonové krabice bez kyselin. V běžném kartonu se totiž mohou nacházet zbytky ligninu nebo kyselin z výroby, které časem narušují strukturu papíru a urychlují jeho stárnutí. Dobré je mezi jednotlivé fotografie vkládat archy papíru – nejlépe z toho přírodního bez chemických přísad.
A co rámečky? Za nás spíše ne. Fotografie určené k vystavení potřebují zvláštní ochranu. Jestliže už se fotky rozhodnete vystavovat, používejte rámy se sklem filtrujícím UV záření (často označované jako „museum glass“, „conservation glass“ nebo „UV acrylic“) a paspartou bez obsahu kyselin. I tak byste měli vědět, že fotografie vystavené světlu nevydrží tak dlouho jako ty pečlivě uložené v temnu. Pro dlouhodobé vystavení zvažte vytvoření kvalitních kopií a originály bezpečně uložte.
Laminace a ochranné vrstvy
Laminace fotografií je kontroverzní téma. Na jednu stranu poskytuje mechanickou ochranu před poškrábáním či vlhkostí, na druhou stranu je proces nevratný a materiály použité při laminaci mohou časem s fotografií chemicky reagovat. Muzea nebo archivy doporučují spíše používat archivační spreje vytvářející tenkou ochrannou vrstvu. Ty chrání fotografie před UV zářením a vlhkostí, aniž by změnily jejich strukturu. Na rozdíl od klasické laminace navíc nezakrývají původní strukturu povrchu fotografie.
Popisování fotografií
K označování fotografií používejte pouze měkkou obyčejnou tužku a pište velmi jemně na zadní stranu, ideálně po obvodu. Běžná propisovací pera obsahují inkousty, které často v průběhu let reagují s papírem a poškodí fotografii. Ještě lepší metodou je zapisování informací na samostatné archivační karty, které se vkládají za fotografii do alba nebo krabice.
Závěr: Nejbezpečnější místo pro uložení
Pro dlouhodobou archivaci fotografií vybírejte výhradně obytné prostory s kontrolovanou teplotou a vlhkostí. Ideální je album nebo krabice v horní polici ve skříni či knihovně, kde jsou snímky chráněny před světlem a zároveň nejsou v ohrožení při případném vytopení.

Zdroje:
- https://www.copygeneral.cz/fotoprodukty/
- https://www.loc.gov/preservation/care/photo.html
- https://www.storagefront.com/blogs/how-to-store-printed-photos-for-long-term-preservation/
Zdroj foto: https://zonerai.com/cs/image-creator